Časté mýty o založení pohanské náboženské společnosti

Neorganizovaná volná podoba pohanství je pro jeho fungování nezbytná. Náboženská společnost ji zničí.

K tomu v zásadě není žádný důvod, předkládaný návrh náboženské společnosti je postaven tak, aby umožnil maximální volnost. Jediné svazující prvky jsou určeny čistě platnými zákony a Sdružení pohanských společenství k nim nic nepřidává. Již dnes jsou pohani obvykle zorganizováni do malých uskupení, po založení Náboženské společnosti tato uskupení pouze navíc získají právo stát se oficiálním subjektem, nikdy to však nebude ničí povinnost.

V pohanském starověku existovaly organizované kulty. Náboženství bylo součástí státních struktur. Organizované pohanství tedy není ničím co by odporovalo duchu tohoto náboženství nebo bylo nějakou novinkou.

Založení náboženské společnosti nikomu nepřinese žádné reálné výhody.

Výhod je hned několik. V první řadě se tímto aktem stane pohanství náboženstvím, je třeba si uvědomit, že z hlediska zákonů v tuto chvíli náboženstvím není, je jen zájmovou činností. Jeho vyznavači tedy budou moci uplatňovat nárok na práva plynoucí ze svobody vyznání, například nárok na neplacenou dovolenou v den svátků. Dále bude tato pozice výhodná pro postupnou rehabilitaci některých v minulosti zneužitých pohanských symbolů (například dnes stále problematické runy), či jiných zneužitých aspektů pohanství. Velmi zajímavá je taktéž možnost zakládat oficiální pohanská pohřebiště. Vznik alespoň jednoho takového pohřebiště bude jedním z hlavních cílů.

Vlastní hřbitov může mít libovolnou otevírací dobu, což umožní i oslavu svátků vedených v noci přímo u předků. Nikdo v takovém případě nemůže vynucovat přítomnost kříže či jiných náboženských symbolů na náhrobcích či kdekoli jinde ani jiné zásahy. Expresivní projevy víry nebude moci nikdo zakazovat pod záštitou rušení pořádku (který je dán výhradně křesťanstvím), napřiklad zákaz hlasitých projevů, požívání alkoholu či jiné projevy oslav.

Náboženská společnost lze politicky zneužít.

Z čistě pesimistického úhlu pohledu lze říct, že politicky zneužít je možné cokoli. O něco realističtější jsou pak ale fakta, náboženská společnost z hlediska svého právního statutu nemůže mít žádnou politickou moc, ne že by tedy nešla zneužít, ale v zásadě není k čemu. Tato skutečnost posouvá nebezpečí politického zneužití spíše do oblasti velmi nepravděpodobného.

Členové náboženské společnosti se mohou nevědomky dostat pod drobnohled úřadů.

Naopak je pravděpodobné, že se pozvolna zájem úřadů o pohanství, je-li nějaký, bude zmenšovat a to zcela prostě z toho důvodu, že vznikem oficiální náboženské společnosti pohané demonstrují, že nemají sklony k zakládání potenciálně nebezpečných sekt. Důvody k dohledu tedy spíše opadnou.

Společnost vznikne jen pro něčí obohacení.

Vzhledem k tomu, že Sdružení pohanských společenství nemá v plánu žádné centrální poplatky pro členy, církevní restituce se na nově zakládané náboženské společnosti pochopitelně nevztahují a platy duchovních jsou vypláceny jen společnostem na druhém stupni registrace, který je možný nejdříve po 10ti letech, lze konstatovat, že na této organizaci se obohatit nijak nedá. Navíc státní platy pro duchovní budou postupně zrušeny, je nanejvýš pravděpodobné, že Sdružení pohanských společenství od státu nikdy nezíská ani korunu.

Založit náboženskou společnost je dobrý cíl, ale měli by za ním stát jiní lidé.

K tomuto se žel nedá nic říct, pakliže se někdo opravdu přikloní k tomu, že náboženská společnost je správný směr, pak by měl přijmout i to, že bude správný bez ohledu na to, kdo ho zrealizuje. Navíc platí dle zákonů to, že zakladatele vedou společnost jen tak dlouho, dokud není ustanoveno právoplatné vedení dle stanov. Do tohoto vedení si jednotlivé členské skupiny pověří příslušný počet zástupců a dále tito zástupci jednají demokratickým systémem. Jsou-li tedy zakladatelé pro někoho skutečně neakceptovatelní, měl by si být vědom, že to, že jsou zakladatelé, nijak neznamená, že společnost povedou.